"Mordbrenner" generál Mélac

Jeho jméno se ve Falci stalo synonymem žháře, symbolického zakladatele německo-francouzského dědičného nepřátelství, které bylo příčinou dvou světových válek, i jménem pro ostré psy. Generál Mélac dodnes nebyl v Porýní zapomenut, byť tam jistě není vzpomínán způsobem, který by se mu mohl zamlouvat.

"Králův žhář" Ezechiel du Mas, hrabě Mélac, přišel na svět v Saint-Radegonde poblíž Libourne kolem roku 1630 jako syn příslušníka nižší šlechty Pierra du Mas, pána de Mélac a jeho manželky Jeanne de Puch. Jako dítě ztratil otce a matka se podruhé provdala za Paula de Larrad, kupce z Bordeaux. Sám Ezechiel již v mládí vstoupil do armády, prvně je v historických pramenech zmiňován roku 1664 jako poručík kavalerie sloužící v Portugalsku. V letech 1666 - 1668, do uzavření míru, byl velitelem vlastní kompanie. O tři roky později sloužil opět jako velitel kompanie ve Flandrech a již v 70. letech se v Nizozemí aktivně účastnil plundrování a vypalování nepřátelského území. Roku 1675 byl povýšen do hodnosti maître de camp de cavalerie (víceméně plukovník jezdectva) a získal titul hraběte; roku 1681 obdržel hodnost brigadier de cavallerie - generál jezdectva. Od roku 1682 do února 1686 byl guvernérem Schleidenu, poté byl převelen do Savojska.

9. dubna 1688 obdržel Mélac příkaz připojit se k francouzským jednotkám v Porýní pod velením maršála Jacques-Henriho de Durfort de Duras (1625-1704). V té době už atmosféra na východních hranicích Francie houstla a nové válečné operace byly na spadnutí. Na Rýně se však Mélac dlouho nezdržel, v září již byl v Paříži, kde se ve svých osmapadesáti letech poprvé a naposledy oženil s o generaci mladší a značně bohatou Jeanne de Durfort de Civrac. Tímto sňatkem se Mélac spříznil s rodinou svého nadřízeného maršála Durase, jehož příbuzným byl nevěstin otec Jacques de Durfort, hrabě de Blaignac. Krátké manželství zůstalo bezdětné, konec konců již krátce po uzavření sňatku se Mélac vrátil do Porýní a svou mladou manželku zřejmě navštěvoval velmi zřídka. Již o necelé tři roky později, v polovině roku 1691, Jeanne zemřela.

Falcká válka začala 24. září 1688 poté, co francouzská armáda bez formálního vyhlášení nepřátelství překročila Rýn a oblehla významnou pohraniční pevnost Philippsburg. Není jisté, zda se Mélac kvůli své pařížské svatbě účastnil válečných událostí od samého začátku, nejpozději v říjnu už však byl na Rýně a podílel se obléhání a dobytí Heilbronnu. Ten padl 17. října. 24. téhož měsíce byl dobyt Heidelberg a pevnost Phillippsburg se po více než měsíčním obléhání vzdala 30. října.

Válka v Porýní byla od samého počátku vedena s nebývalou brutalitou a generál Mélac měl na zimním rabování a pálení falckého venkova nemalý podíl. Pustošení Falce probíhalo s vědomím a na rozkaz nejvyššího velení francouzské armády - Mélac byl sice pouhým vykonavatelem, nicméně se svého úkolu zhostil nadmíru aktivně.

Na počátku roku 1689 se zdržoval v Heidelbergu, odkud podnikal výpady do údolí Neckaru, kde nechal vypálit místní městečka a vesnice. V polovině února dal podminovat a vyhodit do povětří část opevnění heidelbergského zámku, 2. března měl být při ústupu francouzských jednotek vypálen zbytek zámku i město. K "nejhoršímu" v této chvíli v Heidelbergu nedošlo, podle tradice na zásah Mélacova podřízeného plukovníka de Tessé, který prý nařídil v domech měšťanů založit jen menší a silně čadící ohně, aby navodil dojem větší zkázy, než k jaké skutečně došlo. Několik dní po Heidelbergu vyhořel Mannheim a ve stejném počínání pokračoval Mélac i během jarní a letní kampaně roku 1689 a rovněž v následujících letech. Byl neustále v pohybu a s velkou pílí prováděl nařízení vedení armády: pokud bylo nutné ustoupit, nemělo se nepříteli dovolit, aby obsazené území využil pro zásobování nebo ubytování vojska. Taktika spálené země vzbudila v soudobé Evropě značný - a oprávněný - odpor vůči Francouzům: v Porýní nezůstalo nepoškozené snad ani jediné větší město a na mnoha místech bylo rabování a pálení budov spojeno s masovými vraždami civilního obyvatelstva. Vyrojilo se značné množství více či méně nadsazených historek, v nichž často figurovalo jméno generála Mélaca v hlavní záporné úloze. Svou roli hráli i psi, které Mélac s oblibou choval - jednalo se o ostré bestie, které nezřídka napadaly lidi. Tyto události se odrazily nejen v pozdější krásné literatuře (mnohokrát byl literárně zpracován např. příběh farářské dcerky z Esslingen, již měl Mélac osobně násilím připravit o panenství), ale i ve skutečnosti, že generálovým jménem bývali a dodnes jsou ve Falci psi nazýváni.

V březnu 1690 byl Mélac za "zásluhy" povýšen do hodnosti maréchal de camp (polní generál) a obdržel s tím spojenou částku 22 tisíc livrů na sestavení regimentu kavalérie. Na jaře roku 1693 byl Mélac jmenován velitelem důležité francouzské pevnosti Landau, odkud nadále podnikal výpady do oblasti Falce. V září 1692 nechal například vypálit klášter Hirschau (dnes Hirsau) a blízké městečko Calw. V květnu 1693 se podílel na druhém a definitivním zničení Heidelbergu a vzdor pokročilému věku osobně vedl celou řadu dalších vojenských akcí. Téhož roku byl jmenován generálporučíkem (Lieutenant general).Zároveň pokračoval ve vylepšování opevnění Landau - s jeho přestavbou podle Vaubanových plánů započal už jeden z Mélacových předchůdců ve funkci velitele pevnosti baron de Montclar (+ 1690).

Mélac setrval ve funkci velitele Landau jak po uzavření míru v Rijswijku a ukončení války o falcké dědictví, tak i po vypuknutí války o dědictví španělské. Potíže mu v té době přinášela jednak jeho cholerická povaha, díky níž se dostával do konfliktů a nadřízenými i podřízenými, jednak i zhoršující se zdravotní stav. V červenci 1701 nechal sepsat první verzi své poslední vůle. V této situaci se roku 1702 dočkal nejtěžší zkoušky, jíž byl jako velitel Landau vystaven - čtyřměsíčnímu obležení císařskou armádou pod vedením markraběte Ludvíka Viléma Bádenského. Během něj se Mélac potýkal s celou řadou problémů, od nedostatku peněz na vyplácení žoldů (část hradil pro udržení morálky z vlastní kapsy), přibývajícího množství raněných a nemocných (v horkém létě se v obležené pevnosti rychle šířily choroby jak mezi vojáky, tak mezi civilními obyvateli) až po množící se případy zběhnutí, jež trestal s tvrdostí až krutostí sobě vlastní. Když se Mélac nedočkal posil, po 140 dnech obléhání a 85 dnech úplného obklíčení 9. září 1702 pevnost vzdal.

Po odchodu z Landau odjel generál do Fontainebleau ke dvoru, kam dorazil 4. října. To byl v zásadě konec jeho vojenské kariéry. Král mu sice přiznal velkorysou penzi, to však byla jen slabá náplast vzhledem k tomu, že neobdržel očekávané povýšení, a nijak ho neuspokojila: k vojsku se už Mélac vrátit nikdy neměl. Zahořklý se stáhl do soukromí svého pařížského domu, kde roku 29. srpna 1703 nechal sepsat poslední verzi svého testamentu. Protože sám zůstal bezdětný, určil svým univerzálním dědicem svého bratrance Jacquese-Jeana de Puch de Montbreton. O necelý rok později, 10. května 1704, Mélac v Paříži náhle skonal.

Zdroje:

Martin Michael, Ezéchiel du Mas, Comte de Mélac (1630-1704). Eine biographische Skizze, in: Francia. Forschungen zur westeuropäischen Geschichte, Bd 20,1993 (1994), str. 35 a násl.

Martin Michael, Mélac! (online, 29. 7. 2014), https://www.zeit.de/2004/20/ZL-Melac

Grimm Gunter, Das Mädchen von Esslinden. Wandlungen einer Sage. Esslinger Studien 18 (1979), str. 167-186 (online, 29. 7. 2016) https://duepublico.uni-duisburg-essen.de/servlets/DerivateServlet/Derivate-5410/Esslingen.pdf, https://www.mysciencework.com/publication/read/dd5c49ab091334d041db2e32c689838c/c4f9a120f513c83a3a5370e3c486e98d

-kg-, Mélac als chauvinistisches Feindbild, Netbib Weblog (online, 29.7.2016) https://log.netbib.de/archives/2005/01/29/melac-als-chauvinistisches-feindbild/

Seng Mathias, Mordbrenner des Königs (online, 1.8.2014), https://www.freenet.de/freenet/wissenschaft/geschichte/neuzeit/melac/02.html

Saint-Simone, 'Mélac, du Hund...': Anfänge des Pfälzischen Erbfolgekrieges (1688-1697) (online, 3. 8. 2016) https://www.geschichtsforum.de/blogs/saint-simone/87-m-lac-du-hund-anf-nge-des-pf-lzischen-erbfolgekrieges-1688-1697.html

wikipedia: Ezéchiel du Mas, Comte de Mélac (němčina, angličtina, francouzština) - https://en.wikipedia.org/wiki/Ez%C3%A9chiel_du_Mas,_Comte_de_M%C3%A9lac

Obrázky: Generál Mélac na soudobých letácích, s pochodní na moderní plastice v Hirsau (autor sochy Peter Lenk) a na romantické malbě z 19. století zobrazující vypálení Heidelbergu (zdroj: internet)