Ilustrace

Seržant la Fleur a Durezovi muži na Rýně

Byla to malá vesnice, sotva pár stavení s kapličkou uprostřed, u níž se odehrávalo hlavní drama, nasvícené červeným světlem požárů. Francouzští dragouni ve stejných uniformách a se stejnými šerpami jako přijíždějící, se - nyní opěšalí - shromáždili kolem skupinky venkovanů, s pistolemi a kordy pohotově. Čtyři mrtví leželi v tajícím sněhu: všichni místní, tři dospělí chlapi a starší žena. Prostřílení kulkami, jeden z mužů s čistě proříznutým hrdlem. Zbývající obyvatelé se tiskli jeden k druhému ve vyděšeném hloučku, vzlykající děti mezi sebou, a bez pokusu o odpor sledovali žoldáky přidržující v rozšlapané břečce na zemi obnaženou dívku.

Medailon s Madonou (druhé setkání la Fleura a Bety Rosové)

"Pane Hermanne!" vyhrkla užasle a bez váhání, když ho spatřila přešlapovat na prahu a vyšla za ním ze dveří. Nenechala se zmást klamavým měsíčním svitem, poznala ho i teď za dne, a to jej utvrdilo v přesvědčení, že kdyby včera nezasáhl, tato svědkyně by si násilníky jistě dobře prohlédla - a přivedla do nesnází je všechny.

"Slečno Rosová," usmál se jejímu překvapení a s úklonou ji pozdravil. "Promiňte, že jsem se za vámi ještě jednou zastavil. Rád vidím, že jste v pořádku." Zašátral rukou v kapse. "Tohle jsem vám donesl. Je to ta vaše?"

"Panebože," hlesla dívka, když jí podal stříbrný medailonek. "Vy jste ho našel?"

Hejtman Sedmihradský a temná kouzla Hanse Fridricha

"Co se to tu děje?" vletěl na mýtinku jako krahujec mezi slípky. "Co jste to... Kristepane!"

Strnul v půlce věty, v půlce kroku, a vůbec se nedíval na ty špinavé, jaksi provinilé tváře, které se k němu obracely. To, co nejdřív, na dálku, pokládal za ukradené sele s vnitřnostmi vyvrženými na trávník vedle ohniště, totiž vůbec nebylo zvíře.

V hořícím domě (Matouš Rosa)

Na záda mu dopadlo žířící prkno, pak druhé. Setřásl je. Svět kolem něj se zachvěl. Dusil se popelem a vlnou žhavého vzduchu. Jako by dýchal rozehřáté olovo. Konečně nastalo děsivé, nepřirozené ticho a on se odvážil vzhlédnout. Hořící střešní trám se jim vzpříčil nad hlavami, jedním koncem opřený o pobořenou zeď o sedm stop výše a druhým o podlahu sotva dva kroky za nimi. Rozpálené trosky se válely všude kolem.

Kašpar Kupec a noční střelec

Zvedl se, zády přitištěný ke zdi vedle okna. Cítil, jak mu pot lepí vlasy ke skráním a dlaň klouže po hladkém těle bambitky. Riskoval krátké vyhlédnutí, a střelec byl připraven. Na moment zahlédl jiskru na hřebeni protější střechy, a okamžitě se kryl. Kulka proletěla kolem něho a srazila ze stolu lampu. Ta s sebou vzala k zemi pár papírů, rozbila se a okamžitě vyskočil plamen. Kupec se nestačil ani vylekat.

Páter František Beckovský ve štokhausu

Když la Fleur konečně zmlkl, schoulený na zemi, s hlavou hluboko skloněnou a pokleslými rameny, rozhostilo se mezi nimi dlouhé ticho. Křížovník pečlivě vážil slova. Věděl, co by měl říci: stroze doporučit vězni, aby se úplně vyznal ze svého zločinu před světskou spravedlností a podvolil se jejímu rozsudku, protože bez toho mu nelze udělit rozhřešení. Věděl to, a přitom se zcela lidsky bránil dopustit takové krutosti na člověku, který svého hříchu litoval dříve, než byl vůbec spáchán.