Popravdě, když jsem začínala psát příběh o velkém
pražském požáru, nijak jsem s apelačním sekretářem jako s téměř
hlavním hrdinou nepočítala. Nicméně v průběhu práce na textu se Kupec jaksi mimo mou vůli a možná i na úkor jiných
postav začal stále více prosazovat do popředí. Je to zřejmě dáno tím, že i skutečný
předobraz mé románové postavy byl člověkem ambiciózním, zdaleka ne černobílým a
v každém případě nesmírně zajímavým.
Kašpar Jan Kupec se narodil začátkem roku 1650
v jihomoravských Holasicích na panství kláštera Rajhrad jako dítě
poddaných rodičů Jana a Alžběty Kupcových. 5. ledna 1650 byl v Rajhradě
pokřtěn, jak dokládá křestní list, který mu rajhradský opat na jeho žádost
nechal vydat roku 1683, nejspíš v souvislosti se vstupem do zaměstnání u
apelačního soudu a následným sňatkem. Zajímavé je, že rajhradská křestní
matrika zachycuje narození chlapce pod jiným příjmením - Zalíbil. Pod stejným
příjmením byla pokřtěna i Kašparova starší sestra Lucie (narozená 14. 12. 1647).
Na této skutečnosti není nic zvlášť zarážejícího - ve venkovském prostředí byla
v polovině 17. století příjmení ještě značně neustálená a často se
nepoužívala vůbec. Zda se v případě Kupce či Zalíbila jednalo o přízvisko
po chalupě, by vyžadovalo podrobnější zkoumání.
Další zajímavostí, které je dobré si povšimnout,
jsou křestní jména daná oběma dětem. V katolických matrikách této doby se velmi
často setkáváme se zvyklostí nechávat novorozence křtít po důležitých svatých se
svátkem v době jejich narození, obzvlášť pokud se nejednalo o extrémně
rozšířená jména jako Jan, Matěj nebo Václav - např. na konci září bývá
vysledovatelná vlna Matoušů, koncem listopadu se rodily Kačenky a
v polovičce prosince Lucie (jako sestra budoucího apelačního sekretáře). Začátkem
ledna, jako v tomto případě, přicházel tedy čas Kašparů, Melicharů a Baltazarů
(jména svatých Tří králů v jiných obdobích roku prakticky nebyla dávána).
Ve starší literatuře najdeme a dodnes se traduje,
že dobou narození budoucího apelačního sekretáře byl rok 1655. Toto datum je
také k nalezení na internetu na většině stránek, které Kupce zmiňují. To
je však v rozporu s výše zmíněným a zcela důvěryhodným křestním
listem a lze to tedy odsunout do říše historických omylů. Literatura zabývající
se případem Šimona Abelese (Marie Vachenauer, 2011) Kupcovo narození dokonce klade až
k roku 1660 - údajně podle klementinské křestní matriky pro židovské
konvertity, kde je k roku 1694 Kupec zaznamenán jako kmotr, starý 34 let.
Kde se tato informace vzala, je mi skutečně záhadou - snad vznikla špatným
čtením?
O Kašparu Kupcovi se vůbec již od dob jeho prvního
životopisce Antonína Rybičky v druhé polovině 19. století traduje hodně
pověstí, které (zatím) nedokážu nijak doložit. Jedna z nich mluví o tom,
že Kašparova matka Alžběta Kupcová měla být spřízněna s kanovníky
Bílkovými z Bílenberka. Tímto příbuzenstvím sám
Kupec argumentoval v době své nobilitace, ovšem jakým způsobem měli
genealogicky souviset právě s jeho matkou, není zřejmé. Vyloučeno to ovšem
není; příjmení Bílek se v době Kašparova narození vyskytuje i v rajhradských
matrikách (nobilitovaní Bílkové z Bílenberka jsou většinou spjati
s Chrudimí, byť nobilitovaný českokrumlovský arciděkan Jiří Bílek
z Bílenberka, který žil v letech 1588 - 1657, podle některých zdrojů
nepocházel z Chrudimi, ale stejně jako Kašpar Kupec z Rajhradu).
Zápis o sňatku Kašparových rodičů se mi bohužel nepovedlo nalézt.
V matrice oddaných je sice zachycena svatba Jana Kupce, avšak nevěsta se
jmenuje Kateřina, ne Alžběta, takže se pravděpodobně jedná o zcela jiný pár.
Jak probíhalo Kupcovo dětství a vzdělávání, není
vůbec zřejmé a vyžadovalo by další studium pramenů. Jméno jeho otce Jana Zalíbila/Kupce
se od čtyřicátých do šedesátých let 17. století pravidelně objevuje
v urbářích panství Rajhrad pro ves Holasice (pod oběma příjmeními), takže se dá
předpokládat, že chlapec své nejranější dětství strávil v této obci v hospodářství
svých rodičů. Zde, snad v místní farní škole, si někdo z vrchnostenských
úředníků (rajhradské panství patřilo tamním benediktinům) či farář musel povšimnout
chlapcova nadání a vyslal jej na studia, pravděpodobně dotovaná (držet
talentovaného syna na vyšších školách bylo v té době zcela jistě mimo
finanční možnosti jakkoliv dobře situovaného sedláka). Dá se předpokládat
obvyklý postup vzdělávání přes gymnázium, ať už jezuitské či piaristické, a pražskou
fakultu svobodných umění na práva, konkrétní důkazy a data mi zatím ale chybí.
Nejpozději v sedmdesátých letech 17. století
se tedy mladý Kašpar Kupec ocitl v Praze. Ať už však disponoval jakýmkoliv
studijním stipendiem, zřejmě nemohlo zdaleka pokrýt značné životní náklady
v hlavním městě. Dá se spekulovat o tom, že právě nutnost "studentské
brigády" mladíka přivedla do služeb hrabat Kolovratů, která se ukázala jako
nesmírně cenný vklad do jeho budoucí kariéry. Právě jako šlechtický
zaměstnanec, pravděpodobně vychovatel, dostal totiž Kašpar jedinečnou
příležitost, jak se dnes říká, vycestovat do zahraničí. Na kavalírské cestě mladých
pánů z Kolovrat se naučil románským jazykům, zejména francouzštině. Vedle
toho nepochybně ovládal přinejmenším oba zemské jazyky, češtinu i němčinu, a
pochopitelně latinu.
Kupcova kariéra v 70. letech 17. století
prozatím také zůstává podrobně neobjasněna. Dne 10. 4.
1676 mu byl rajhradským proboštem
vystaven zhostný list, jímž byl propuštěn z poddanství. Roku 1683 vstoupil
Kupec do zaměstnání k pražskému apelačnímu soudu jako český registrátor
(úřad se dělil na českou a německou část - registraturu, z nichž obě měly
své vlastní zaměstnance) a pravděpodobně někdy v polovině 80. let vstoupil
do manželství se staroměstskou patricijkou Anežkou Barborou Kaylovou, dcerou císařského rady při pražském purkrabství a vrchního písaře Adama
Ludvíka Kayla ze Sternburku. Rodina nevěsty v každém
případě patřila v Praze k těm "lepším", Anežčin otec byl erbovníkem a
držel prestižní úřednické místo, takže je zjevné, že sňatek Kupcovi jistě
pomohl jak společensky, tak finančně. (Kaylovi zřejmě pocházeli z Mladé
Boleslavi - jistý Adam Kayl ze Sternburku tam podle kroniky Jiřího Kezelia
Bydžovského byl ve 30. letech 17. století radním a roku 1640 rychtářem. Snad to
mohl být Anežčin dědeček. Roku 1651 se stal její otec Adam Ludvík, rovněž
pocházející z Mladé Boleslavi, měšťanem na Starém Městě.) Mladí manželé se
usadili po sňatku na Starém Městě pražském - je možné, že tam Kupec bydlel už
před svatbou.
Dne 15. května 1688 bylo Kupcovým v chrámu
Panny Marie před Týnem pokřtěno první dítě, syn Maxmilian Jan Xaverius, jehož
kmotrem byl Jan Bílek z Bílenberka, úředník při úřadu desk zemských. To
opět svědčí, že jisté spojení obou rodin muselo existovat. Jak dlouho toto dítě
žilo, se mi nepodařilo zjistit (zápis v úmrtní matrice jsem nenašla),
nicméně roku 1701, kdy Kupec s rodinou konečně přijal městské právo na Starém
Městě pražském, již tento chlapec mezi jeho syny nefiguruje.
Téhož roku se kupředu pohnula i Kupcova úřední
kariéra: po úmrtí českého sekretáře při apelačním soudě Jana
Antonína z Greiffenbachu
v prosinci 1688 Kašpar Kupec získal jeho uvolněné místo, prestižnější a
bezpochyby lépe honorované než pozice registrátora. V červnu následujícího
roku se v této funkci stal členem komise, jež měla vyšetřit okolnosti
"francouzského" požáru. Z apelačních radů za rytířskou lavici usedl
v komisi Karel Jaroslav Borovanský z Borovan, za doktorskou pak
Václav Jan Rosa, jehož po jeho náhlém úmrtí v srpnu 1689 vystřídal nováček
apelačního soudu Jan Wolfgang Ebelin. Během vyšetřování se hodila Kupcova dobrá
znalost francouzštiny: vedl výslechy s Francouzi Benoitem Durezem (v červenci 1689) a kapitánem la Fleurem (na jaře
1690). Obsáhlou
kriminální instrukci apelačního rady
Václava Rosy týkající se vyšetřování přeložil do němčiny,
a nadto se na své vlastní náklady a s vlastními koňmi spolu s třiceti
mušketýry vypravil stíhat podezřelé žháře na venkov, kde si svou aktivitou,
podle svých
slov, vysloužil takovou nenávist těchto zločinců, že po něm jednoho večera
nedlouho nato někdo z nich vystřelil několik ran.
Hlavní část vyšetřování skončila v létě 1690
odvezením kapitána la Fleura do Bavorska. Jen krátce nato, 8. srpna, se
manželům Kupcovým narodilo druhé dítě, holčička Magdalena Klára, a o dva roky
později, 7. 11. 1692, další dcera Anna Paciencia, jejíž kmotrou byla svobodná
sestra Anežky Kupcové Polexina Kaylová. Obě tato děvčátka se zřejmě dožila
dospělosti, protože další dcery už manželé neměli a po Kupcově úmrtí mezi
dědici figurují právě dvě dcery: Helena (sic!) provdaná Vítková (Witek) a Anna
Paciencia provdaná Francková.
Narození druhého syna Jana Františka Ignáce (7. 3.
1694) přišlo v době, kdy Kašpar Kupec pracoval na druhém ze svých
"velkých" případů - procesu s údajnými vrahy Šimona Abelese, židovského
chlapce, jenž hodlal přestoupit na katolickou víru. Vyšetřovací komise
k této kauze se sešla v podobném složení, jako v případě
"francouzského" požáru, pouze mezitím zesnulého Karla Jaroslava Borovanského
nahradil ze šlechtické lavice Maxmilian Hartman z Klarštejna. Proces,
který trval osm měsíců (od února do října 1694), byl zřejmě silně ovlivněn
"společenskou objednávkou" a jeví jisté známky zmanipulovanosti. Rozhodně se
během vyšetřování vyskytly závažné procesní chyby a celkové vyznění ovlivnila i
sebevražda jednoho z obviněných, otce zemřelého chlapce, ve vazbě. Naskýtá
se otázka, zda se komise apelačního soudu záměrně nedopustila justiční vraždy
na zbývajícím obžalovaném.
Oběma členům komise, kteří doposud neměli
šlechtický titul, však právě aktivní účast na této kauze vynesla povýšení.
Než se Kašpar Kupec predikátu skutečně dočkal, rozrostla se jeho rodina o
třetího syna Jana Antonína, narozeného 6. 1. 1696. O tom, že byl tehdy Kupec ve
velmi dobrých vztazích s kolegou Ebelinem (s nímž si v mém románu
vyměňuje tak nevybíravě urážky), svědčí skutečnost, že právě Ebelin šel chlapci
za kmotra. Společně také žádali o nobilitaci.
Dne 23. 9. 1698 byl Kašpar Jan Kupec povýšen
nobilitačním privilegiem do šlechtického stavu a přijal přídomek (predikát) "z
Bílenberka", společný s údajnými příbuznými Bílky z Bílenberka a
rovněž s někdejším (v této době ovšem již dávno zesnulým) pražským
arcibiskupem Matoušem Sobkem z Bílenberka. Zároveň byl Kupcovi a jeho
potomkům udělen erb. Skutečně záviděníhodná kariéra muže, který pocházel
z poddanské vesnice.
