Jan František Beckovský

Vlastenecký kněž, člen řádu křížovníků s červenou hvězdou, historik, botanik, výtvarník, překladatel a spisovatel Beckovský je bezpochyby jednou z nejvýznamnějších postav českého baroka. Jeho jméno se dostalo mezi dvaasedmdesát nejvýznamnějších osob českých dějin, jak jsou (nebo alespoň před rekonstrukcí byla) uvedena pod okny Národního muzea v Praze.

Narodil se 18. srpna 1658 v tehdejším Německém, dnes Havlíčkově Brodě v měšťanské rodině Jana a Doroty Beckovských, jako nejstarší z (přinejmenším) tří synů (v matrikách doložení bratři Pavel a Ondřej se narodili 20. 1. 1666 a 23. 10. 1672). Podle domněnek některých Beckovského životopisců začal Jan František teprve v šestnácti letech, tedy dosti pozdě, studovat gramatikální třídy německobrodského gymnázia. Vyšší ročníky, poesii a rétoriku, absolvoval v Brně, odkud odešel na filozofická studia do Vídně. Zde byl svědkem morové epidemie, jež město zachvátila v letech 1679-1680. Projevil se tu jako člověk osobně statečný a obětavý, riskující vlastní život, když v průběhu epidemie pomáhal s pohřbíváním a sepisováním obětí u hromadných hrobů. Tato zkušenost mladého muže nepochybně silně zasáhla a ovlivnila i jeho budoucnost.

Z Vídně odešel Beckovský v první polovině 80. let 17. století do Prahy, kde vstoupil do řádu křížovníků s červenou hvězdou a 6. března 1685 složil řádové sliby. Roku 1688 pak byl vysvěcen na kněze. Po jedenáct let působil jako správce klášterní kuchyně, což byla práce poměrně časově náročná a spojená i s objížděním řádových venkovských hospodářství, od roku 1699 byl administrátorem špitálu sv. Anežky na Novém Městě pražském. Zároveň se věnoval svým povinnostem kněžským - jeho jméno jsem nalezla např. v matrice farního obvodu u sv. Valentina na Starém Městě pražském. S tímto kostelem je spjat, i co se týče jeho činnosti během velkého pražského požáru v červnu 1689, právě zde se totiž podle vlastních slov účastnil boje s ohněm.

Funkce špitálního správce Beckovskému patrně poskytovala dost času i na soukromé koníčky. Počátkem 18. století podnikl několik cest po Čechách, kde sbíral materiál ke svým rozličným literárním dílům. Věnoval se překládání i vlastní tvorbě, stal se autorem osmadvaceti vydaných knih a mnoha překladových děl a rukopisů. Nejznámější je jeho Poselkyně starých příběhův českých, jíž původně chtěl vědomě nahradit již špatně dostupnou a přitom čtenářsky oblíbenou kroniku Václava Hájka z Libočan. Za jeho života vyšla pouze první část vyprávějící o událostech do roku 1526, Hájkem silně ovlivněná (roku 1700); po jejím dopsání ovšem navázal vlastním historickým dílem, vydaným tiskem až v 19. století Antonínem Rezkem. Pro svou vlastní dobu je Beckovský poměrně spolehlivým zdrojem, řada jeho informací se zcela zjevně zakládá nejen na svědectvích současníků či vlastních zážitcích, ale i na dobových úředních pramenech (v případě popisu požáru Prahy roku 1689 údaje Poselkyně korespondují s oficiálními seznamy pohořelých vypracovávanými k daňovým účelům).

Mimo zájem historický jej ovšem fascinovala i botanika; stal se autorem herbáře dochovaného v rukopise, nikoliv bezchybného, nicméně přesto nesmírně zajímavého díla. Další jeho práce literární, jak originální, tak překladová, byla z oblasti náboženství a teologie. Zabýval se i malbou a výtvarným uměním obecně, přičemž nezapomněl ani na své rodné město: Německému Brodu věnoval s největší pravděpodobností vlastní grafiku, jež je zároveň prvním dochovaným vyobrazením této obce.

Mezi zdroje Beckovského děl patřili autoři jak katoličtí, tak protestantští. Jako badatel, sběratel a shromažďovatel zpráv byl nesmírně pilný. Při svých studijních cestách i společensky se stýkal s mnoha dalšími významnými autory své doby, zejména duchovními - ovlivnila ho práce jiného křížovníka s červenou kvězdou, velmistra řádu Jiřího Ignáce Pospíchala, blízce se přátelil se svým vrstevníkem, historikem pražských posvátných míst a mnoha českých měst a dlouholetým farářem u Panny Marie před Týnem Janem Floriánem Hammerschmiedem. V kontaktu byl s plzeňskými jezuitskými historiky, o generaci staršími bratry Tannerovými, a pravděpodobně i s dalším jezuitou, Bohuslavem Balbínem. Že se znal s Václavem Janem Rosou, jak zmiňuji ve svém románu, je tudíž - byť tento fakt nelze přímo doložit - rovněž pravděpodobné; literárně tvořících lidí bylo v té době v Praze relativně málo a kontakty mezi nimi se dají předpokládat.

V posledních letech svého života byl Beckovský, trpící dnou, nucen ze zdravotních důvodů své studijní cesty po Čechách omezit. Koncem roku 1725 byl stižen těžkým záchvatem mrtvice a v samém závěru prosince, na druhý svátek vánoční, Jan František Beckovský umírá. Pohřben byl o den později ve špitále u sv. Františka.

V mém románu dostává Beckovský funkci jakéhosi policejního psychologa; myslím, že pro tuto roli je jako stvořený. I v dílech mých literárních předchůdců zabývajících se pražským požárem a následnou špionážní aférou vystupuje Beckovský v úloze muže moudrého, obětavého a zároveň chápajícího a soucitného: v povídce Mezi proradci Václava Beneše Třebízského na něj narážíme na staroměstském rynku během ohně jako na jediný ostrůvek rozumu v moři chaosu, zatímco v Hořící lilii Otomara Dvořáka je tím, kdo z milosrdenství zachraňuje těhotnou manželku kata Jana Mydláře, která se zapletla s francouzskými spiklenci. Ve všech těchto případech je zpodobněním obrazu dobrého kněze a laskavého člověka; to málo historických faktů, která jsou o něm známa, svědčí o tom, že zaslouženě.

Zdroje:

Eva Hanzelková, Srovnání Beckovského Poselkyně starých příběhů českých s jejím pramenem, Hájkovou Kronikou českou, diplomová práce, online: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/122626/ (cit. 11. 8. 2017)

Vladimíra Koucká, Srovnání kroniky české Václava Hájka z Libočan a Poselkyně starých příběhů českých Jana Františka Beckovského, diplomová práce, online: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/99508/ (cit. 11. 8. 2017)

Alena Kašparová, Historie Německého (Havlíčkova) Brodu v díle Jana Františka Beckovského, Východočeský sborník historický 12, 2005, online: https://www.vcm.cz/data/files/Historicky_sbornik/kasparova_vcsh12_2005.pdf (cit. 11. 8. 2017)

Rezek Antonín, Životopis Jana Františka Beckovského a literární činnost jeho, in: Poselkyně II.3, Praha 1879-1880

SOA Zámrsk, matrika ř. k. fary Havlíčkův Brod z let 1666 - 1702, sign. 2323